Úvodem: proč psát dějiny koček?
Na téma zvířat v dějinách bylo po více než dlouhou dobu nahlíženo jako na anekdotickou kuriozitu či přímo téma nehodné zájmu historiků. Od 80. let minulého století se však zejména ve Francii a anglosaském světě rozvíjí disciplína později nazvaná animal history, jejíž zastánci (mezi nimi i autorka této studie) jsou přesvědčeni, že zkoumání zvířat v lidských společnostech minulých dob může přinést řadu cenných poznatků o těchto dobách a že zvířata mohou být zcela oprávněným předmětem zájmu historické vědy. Tento postulát konečně uznávají i teoretici historických a jiných humanitních a sociálních věd, když hovoří o tzv. zvířecím obratu (animal turn) či o tzv. posthumanismu, tedy tezi, že centrem humanitních a sociálních věd již není výhradně člověk a že tyto vědy dospěly do fáze zájmu o jiné než lidské aktéry (kterými nejsou zdaleka jen zvířata, nýbrž třeba také technika či příroda).
Sledováním vztahu lidí ke kočkám jako jedné z mnoha linií táhnoucích se dějinami můžeme minulost zajímavým způsobem nahlížet a také vidět její konkrétní okamžiky, střety a procesy z jiného úhlu a v nových souvislostech. Předkládaný příspěvek je možno považovat za kulturní dějiny koček či za studii o interakci a soužití dvou živočišných druhů v sociokulturním a historicko-antropologickém kontextu.
Jak citovat:
Barbora Hunčovská, Návrat bohyně Bast. Proměny vztahu lidí a koček v dějinách západního světa, in: Jana Čechurová – Josef Žemlička a kol., Souboj mečů, idejí a charakterů. K životnímu jubileu prof. Ivana Šedivého, Praha 2019, s. 15–34.
Hunčovská, B. – Návrat bohyně Bast. Proměny vztahu lidí a koček v dějinách západního světa
Hunčovská, B. - Návrat bohyně Bast. Proměny vztahu lidí a koček v dějinách západního světa
Úvodem: proč psát dějiny koček?
Na téma zvířat v dějinách bylo po více než dlouhou dobu nahlíženo jako na anekdotickou kuriozitu či přímo téma nehodné zájmu historiků. Od 80. let minulého století se však zejména ve Francii a anglosaském světě rozvíjí disciplína později nazvaná animal history, jejíž zastánci (mezi nimi i autorka této studie) jsou přesvědčeni, že zkoumání zvířat v lidských společnostech minulých dob může přinést řadu cenných poznatků o těchto dobách a že zvířata mohou být zcela oprávněným předmětem zájmu historické vědy. Tento postulát konečně uznávají i teoretici historických a jiných humanitních a sociálních věd, když hovoří o tzv. zvířecím obratu (animal turn) či o tzv. posthumanismu, tedy tezi, že centrem humanitních a sociálních věd již není výhradně člověk a že tyto vědy dospěly do fáze zájmu o jiné než lidské aktéry (kterými nejsou zdaleka jen zvířata, nýbrž třeba také technika či příroda).
Sledováním vztahu lidí ke kočkám jako jedné z mnoha linií táhnoucích se dějinami můžeme minulost zajímavým způsobem nahlížet a také vidět její konkrétní okamžiky, střety a procesy z jiného úhlu a v nových souvislostech. Předkládaný příspěvek je možno považovat za kulturní dějiny koček či za studii o interakci a soužití dvou živočišných druhů v sociokulturním a historicko-antropologickém kontextu.