humanimal.cz    

 
       
       
vod
Novinky

Knihy
Důležit odkazy
Naše texty
Člnky
Konference
Kontakt
Nvštěvn kniha

Home | Naše texty | Pohled na utrpen zvřat: vizuln kultura zachycujc krutost ke zvřatům (Trachtmanov)

Pohled na utrpen zvřat: vizuln kultura zachycujc krutost ke zvřatům

 
Petra Trachtmanov

Bakalřsk prce na FHS, UK v Praze

 

Text ve formtu PDF zde

 

Abstrakt
Vizuln kultura m v modern době stěžejn roli ve vytvřen postojů společnosti. V jejch zobrazench se skrvaj hluboko ukryt přesvědčen o vznamu zvřat a jeho utrpen. Obrazy prezentuj zvře jako triviln prostředek pro znzorněn vlastnch hodnot člověka, jeho potřeb a emoc a tak čin i v přpadě obrazů zvřat trpcch. Jak prostředky užv vizuln popkultura k udržen tmatu utrpen zvřat mimo myšlenkov pole člověka se snaž zdokumentovat tato bakalřsk prce. Stejně tak hled možnosti změn antropocentrickch postojů společnosti prvě prostřednictvm novch zobrazen. Nalz vizuln strategie, jež snad mohou vytrhnout zvře z postaven efemrnho objektu, kulturně i existencilně odlišnho od ns a tak nehodnho morlnho ohledu. Tato snaha o nov pohled na zvře je již dnes společn jak aktivistům organizac pro ochranu zvřat, postmodernm umělcům, tak i oboru human - animal studies.
 

 

 

Obsah

 

 

 

 

Poděkovn ........................................................................................2

 

Prohlšen ..........................................................................................3

 

Abstrakt ..............................................................................................4

 

Klčov slova ......................................................................................5

 

1. vod ...............................................................................................7

 

2. Utrpen zvřat ................................................................................10

 

3. Historie vystavovn a zobrazovn trpcch zvřat .......................16

 

4. Formy současnho vystavovn a zobrazovn utrpen zvřat

4.1 Politika zvřecho zobrazovn zznamy utrpen jako součst

 přesvědčovacch taktik politiky ochrany zvřat...................................... 22

4.1.1 Zbrany empatick intersubjektivity ..................................................23

 

4.2 Popkulturn zobrazen utrpen zvřat ................................................ 26

 

4.2.1 Zprosedkovan obraz utrpen zvřat ................................................28

 

4.2.1.1.Masmdia trivializace a objektivizace zvřat.....................................29

 

4.2.1.2. Reklamn snmky..................................................................................31

 

4.2.1.3. Naturalizace utrpen.............................................................................33

 

4.2.2. Vystaven živch zvřat.......................................................................34

 

4.2.2.1 ZOO Zvře jako zžitek......................................................................34

 

5. Postmodern změna pohledu na zvře,

    konceptuln zviditelněn zvřete……………………………………36

 

6. Sla vizuln reprezentace utrpen................................................47

 

7. Zvěr ............................................................................................49

 

8. Seznam použit literatury.............................................................51

 

9. Seznam loh ..............................................................................55


 

1. vod

 

 

 

Tmatem m bakalřsk prce je vizuln zobrazen zvřat, konkrtně zobrazen (a vystaven živch) zvřat, jež trp nsledkem činnosti, kterou jim zsobil člověk.

 

Prvotn  motivac  k volbě  tmatu  prce  mi  byl  osobn  zjem  o  problematiku životnch podmnek hospodřskch a laboratornch zvřat, užvanch hospodřskm a farmaceutickm pmyslem jako zdroje. Zajmaly mě zsoby, jakmi legitimujeme nš utilitaristick  přstup  k nim,  nsledky,  kter  to  na  ně  m  a  možnost  změny  již  tak neutěšench podmnek jejich života. Zajmaly mě prostředky a nstroje, ktermi ti, jež se o tuto změnu pokoušej, užvaj. Zjem mě dovedl ke studiu Human animal studies multidisciplinrnho oboru, jehož představitel zkoumaj vztah člověka ke zvřeti a mnoz z nich chpou svou akademickou činnost jako možnost dodn relevantnch argumenaktivistům,  usilujcm  o  změnu  postaven  zvřat.  Ti  mi  byli  teoretickou  oporou v bakalřsk prci.

Dnešn aktivita na poli politiky ochrany zvřat ve veřejnm prostoru se odehrv předevšm ve formě kampan, ve kterch aktivist využvaj obrazy či zznamy životnch podmnek zvřat a pomoc nich apeluj na morln vnmn veřejnosti. Tyto obrazy spolu s dominantnm popkulturnm zobrazenm či vystavenm trpcch zvřat jsou předmětem mho zkoumn. Jak vznam v sobě nesou a nesly v historii a jak je jejich postaven  ve  veřejnm  vizulnm  prostoru,  v ikonosfře  současn  vizuln  kultury obec Ja vypad   specifick   forma   vizulnh setkn   s   takov zvřetem v současn veřejn či mediln sfře a z jakhovodu společnost, kter se obecně tak rda zvřaty obklopuje a prohlašuje, že m zvřata rda, nen těmito vizulnmi zobrazenmi zasažena natolik, aby utrpen zabrnila.  Proč i přes znalost neutěšench životnch  podmnek  zejmna  hospodřskch  a  laboratornch  zvřat,  seriozn  zjem věd i aktivit socilnch hnut, zůstv postaven zvřat stejn?

Důvodů je nepochybně mnoho, mě v prci zajm, jakou roli v tom hraje zsob, jakm jsou trpc zvřata prezentovna, jakou roli v tom m   současn vizuln praxe.


 

V prci se pokusm ukzat, že v obrazovm stylu dominantnho prezentovn, v rtorice popkulturnch obrazů (tj. ve zsobu, jak zobrazovn podněcuje určit vznamy), existuj vizuln bariry, održejc současn myšlenkov přesvědčen,  jež znesnadňuj či znemožňuj jejich etick dopad a napomhaj k udržen zvřat v jejich současnm postaven.

V prci představm možnosti novch vizulnch podob trpcch zvřat, jež se tomuto omezen snaž zabrnit.

Pro dešifrovn obrazů využiji metody vizuln sociologie. Ta vizuln obraz chpe jako vizuln fakt, tj. vizuln představu a vizuln projev socilnho života, zhmotnou představu myšlen společnosti a  vnmn světa, jež slouž jako prostředek komunikace myšlenkovch obsahů. (Sztompka, 2007, 89)

Vznam obrazů je vždy mnohovrstevn, otevřen, nekončc, ovlivněn společenskmi  normami  a  hodnotami,  dan  postojem  a  životn  filosofi,  zjmy, nadějemi, touhami a obavami častn vizuln komunikace, tj. autora obrazu a přjemce - divka, jež se na něj dv, a samotnho obsahu obrazu. Mě bude jednak zajmat kolektivn tvůrce obrazů kolektivn věděn, širš kulturn diskurz, mentalita doby, tak i divk a jeho možnosti pohledu a vnmn obrazu. Tato jeho tzv. praxe dvn se (Sturken,  Cartwright  2001,  1,  10)  je  determinovna  socilnm,  kulturnm  a konkrtnm fyzickm kontextem. Konečně mě bude zajmat vlastn podoba viděnho zvřete a vznamy, kter tato určit podoba přinš – tělo zvřete je samo o sobě bohatm zdrojem kulturnch vznamů a činitelem komunikačnho procesu.

Pro  prci  využiji  jako  podklad  již  stvajc  rozbory  ve  vybranch  teoretickch pracch. Za prac uvdm nezbytnou obrazovou přlohu.

 

Pro prci jsem využila teoretick prce destky autorů. Histori zobrazen zvřat mě provedla L.Kalof a M. Thompson filosofickou problematikou utrpen zvřat E. Aaltola, sociologickm a etickm zkladem utrpen obecně I.Wilkinson a J.Mayerfeld, problematikou divctv, pohledu - bezprostřednho i umělecky a medilzprostředkovanho - na utrpen druhch S. Sontag a L. Chouliaraki. Při studiu současn vizuln  kultury  zvřat  v uměn  a  popkulte  jsem  se  opřela  o  S.  Bakera  a  N. Thompsona. Současn vizuln kultura je, jak řk S. Baker, posedl zvřaty (Animal Studies Group, 2006, 70), jejich obrazy je možn najt volně na internetu i ve veřejnm prostoru samotnm. Umělci jako je Sue Coe, Britta Jaschinski, Angela Singer, mi při konfrontaci   s současnm dominantn zsobe zobrazen   pomohly   uvi a pochopit stvajc možnosti pro změnu zobrazovn.

 

 

Budu vychzet ze zkladnch tez S. Bakera (Baker, 2001, XVII) a J. Burta (Animal Studies Group, 2006, 138), kteř řkaj, že zsoby, jakmi zvřata vidme a jakmi je vizulně prezentujeme, nejenže održ naše přesvědčen o zvřatech, ale jsou i zkladem toho, jak se k nim nsledně chovme. Vizuln snmky spoluvytvřej realitu, proto realitu můžeme pochopit prvě prostřednictvm  reprezentac.

 

 

Sla vizulnch reprezentac zvřat je dnes o to sil, že zpadn společnost je vrazně   vizuln jej charakteristick ryse je   dominance   –   vytvřen   a 

konzumace obrazu. (Sontagov, 2002, 137) Spše než s živm zvřetem se modern zpadn člověk setkv s nepřebernm množstvm vizulnch reprezentac zvřat, kter jsou  rozporupln stejně, jako jsou rozporupln samotn vztahy člověka ke zvřatům.

Obrovsk čst lidskho života je spojena s exploatac zvřat. Naše společnost je postavena na nsil vůči zvřatům, agrese vůči nim je strukturlnm rysem většiny lidsko zvřecch vztahů v průmyslovch zemch.1  (Animal Studies Group, 2006, 3) Obrazy trpcch zvřat by tedy měly vzhledem k tomuto měřtku bt součst vizuln vbavy kulturnch zobrazen zvřat. Je tomu tak?

Ještě před tm, než se na otzku pokusm odpovědět, je potřeba prozkoumat otzkou jinou, elementr: Co utrpen je a jsou ho zvřata schopna?. A jsme my, lid, ho vůbec schopni poznat, uvit?

  

  

 

 

 

1  Tř všechny oblasti lidskho života jsou v určitm bodě spojeny se zabjenm zvřete či jsou na nich přmo zvisl. Intenzita zabjen zvřat je v zpadn kultuře enormn. Zvřata lovme při sportu či v rmci toho, abychom udrželi kontrolu nad tzv. divokou přrodou, hubme je jako sost ochrany proti šdcům, zabjme na jatkch, provdme vivisekci při vědeckch experimentech, obětujeme pro nbožensk čely, zabjme i v domcm prostřed. Velk většina tzv. domestikovanch zvřat vůbec vděč  za svou existenci skutečnosti, že budou zabita. (Animal Studies Group, 2006, 11)


 

2. Utrpen zvřat

 

 

Utrpen je stav, kter byl dlouhou dobu přiznvn jen člověku, přestože na existenci bolesti  zvřat  pravidelně  v historii  upozorňovali  jak  filosofov,  teologov,  tak  vědci. Dodnes je existence a relevance utrpen zvřat tmatem všnivch akademickch i laickch debat.

Nročnost rozřešen otzky po utrpen održ samotn obtžnost vymezen zžitku utrpen a jeho sdělitelnosti (a to nejen zvřecho, ale i lidskho). Sociologick vod do problematiky utrpen přinesl Iain Wilkinson, jeho filosofickou podstatou se zabvala v historii zejmna Hana Arendtov a otzku morln relevance utrpen samotnch zvřat přinesla ve sv nejnově knize Animal Suffering: Philosophy and Cultury Elisa Aaltola.

Problm, jak zachytit podstatu utrpen, je začiněn již jeho subjektivn povahou. Jako subjektivně prožvan stav je vždy určitm zsobem objektivně nezachytiteln a tak nepřenositeln, nesliteln, lidmi, jež trp, nepopsateln. Hrůza, kter se s nm spojuje, nem podle Wilkinsona adekvtn jazykovou oporu, jež by ji byla schopna vyjdřit.  Wilkinson mluv o nesdletelnosti“ utrpen nsledkem absence patřnho zsobu externalizace obsahů zkušenosti bolesti“ (Wilkinson, 2005, 16).

Když   analyzuje   utrpen   obě holokaustu   Arendtov přichz   s kritikou analytickho jazyka zpadn vědy, kter nen schopen přiměřeně utrpen zachytit a přetvř jej do instrumentlnho  pojmu. Jazyk neum vysvětlit, co se je při utrpen a neutralizuje  s  tohoto  prožitku.  Expertn  žargon  a  byrokratick  mluva  utrpen trivializuje, měn oběti na neškodn čsla, destrun techniky na technick procedury a tm  vede  k jeho  přehlžen  (Arendtov,  1955).  V přpadě  zvřat  užv  průmyslov hantrka termny např. poražen zvřete. Tato nepopsatelnost nechv druh mimo možnost  sdlet  bolest  trpcho  a  usnadňuje  si  ji  nevšmat.  V přpadě  zvřat  je  tato naprost  neschopnost  verblnho  sdlen  z vodu  neexistence  společnho  jazyka vodem k tomu, že nen možno objektivně utrpen zvřat verifikovat.


 

Definice  utrpen,  kterou  uvd  Wilkinson,  zn:    Utrpen  je  tělesn  prožvn fyzickho i mentlnho strdn, zahrnujc pocity bolesti, deprese, zkosti, nudy, ovlivňujc celou bytost natolik, že vytlačuje zjem o ostatn obvykle ležit potřeby jedince.  Bolest  se  definuje  jako  npadně  nepřjemn,  subjektivně  pociťovan  a prožvan fyzick pocit. (Wilkinson, 2005, 21- 22)

Otzku, zda jsou zvřata schopna ctit bolest a trpět, řešila zpadn věda dlouho pomoc pomoc pojmů vědom sebe tj. schopnosti mt vědom mysli (Aaltola, 2012,

11). Tato schopnost umožňuje konceptualizovat sebe a druh jako prožvajc bytosti pomoc vrokovho jazyka. Absence vrokovho jazyka, potažmo racionality, byla dlouho vodem vyloučenm zvřat ze sfry možnho prožvn bolesti. Protože zvřata nemaj schopnost vytvořit koncept sebe sama a sv zkušenosti bolesti v termnech vrokovho jazyka, pak, dle tohoto nzoru, bolest subjektivně neprožvaj. Tento skeptick argument, jenž m hlubok historick kořeny u Ren Descarta, odsuzuje zvřata do vlastnmechanickch, nevědomch tělesnch citů, podobnch tělesnmu reflexu a jejich nřek i utrpen do zvuku nefungujcho stroje.

Dle tzv. teorie prvnho řdu (Aaltola, 2012, 17) jsou však vědom sebe sama a vrokov  jazy potřeb je k vyšš form bolesti   (např.   k   regulaci   bolesti introspektivn analzou pocitů). Zkladn schopnost pociťovat bolest nepotřebuje nic z toho, jen schopnost mysli bt si vědoma pocitu bolesti, a to zvřata splňuj. Zvřata ct, maj schopnost vnmat, vlastn zkladn vědom, v rmci hož si jejich mozek vytvř neverbln vysvětlen toho, jak je jejich organismus ovlivn okolm. To jim pomh vybrat nsledn vhodn chovn. Tato schopnost zahrnuje i afektivn stav, zažvan jako pozitivn či negativn (tj. i bolest). (Aaltola, 2012, 10 - 25)

Existence bolesti u zvřat se dnes již obecně přijm. Naproti tomu utrpen zvřat je stle  tmatem polemik. Skeptick, tzv. mechanomorfn přstu(Aaltola, 2012, 252) s kořeny  v  racionalistickm  dědictv  modern  zpadn  filosofie,  v  descartovskm přesvědčen o zvřeti jako chovajcm se těle (Aaltola, 2012, 56), odmt utrpen zvřat prvě proto, že ho nen možn doložit nevyvratitelnm objektivnm empirickm vzkumem.  Tento  postoj  si  všm  jen  vho  chovn  zvřat,  odmt  relevanci vpověd o vnitřnch stavech zvřat včetně jejich utrpen a argumentům o fyziologickch či  behaviorlnch  signlech  manifestujcch  utrpen  nen  přstupn.  Zvře  je  pro představitele tohoto proudu biologickm mechanismem s omezenmi kognitivnmi schopnostmi a otzka existence jeho mysli je pro ně bezpředmětn. Tento nzorov proud je často propojen s antropocentrismem, s přesvědčenm o nadřazenosti hodnoty člověka nad zvřetem. Toto přesvědčen m, jak pozji uvidme, vrazn vliv na charakter vizuln kultury.

Na  opačnm  plu  nzorovho  spektra  je  fenomenologick  empatick  přstup, jehož zastnkyn je prvě i Elisa Aaltola. Tento přstup vid možnost, jak zachytit utrpen zvřete ne pomoc teorickch konstruktů, objektivnch vzkumů, ale prostřednictvm subjektivn zkušenost se zvřetem. Tento nzorov proud vychz z  fenomenologick filosofie Witgensteina, Merleau Pontyho, Heideggera a Husserla, kteř vyzdvihuj skutečnost, že člověk je předevšm a primrně bytost ve světě (Husserl, 2001, 231), kter poznv svět svmi bezprostřednmi zkušenostmi. Na každodenn zřejm rovni se potkvme s druhmi bytostmi, vnmme je jako těla propojen s mysl, intuitivně se k nim vztahujeme jako k osobm, ktermi jsme i my a prožvme pocit sounležitosti. Prožvan každodenn realita ns dostatečně ujišťuje o existenci jejich kognitivnch schopnost, mysli. Vzjemnm působenm (intuic, vytvřenm předpokladů, domněnek), sledovnm vědom u druhch, vidme i jejich utrpen a učme se, co utrpen vůbec je.

Druz jsou ti, kdo spoluvytvřej naše pochopen toho, co je utrpen.  Subjektivně prožvme a chpeme utrpen sv a tm, jak sledujeme ostatn a jejich utrpen, vidme naši vzjemnou podobnost a vytvřme si obecn koncept utrpen. (Aaltola, 2012, 62-67)

 

Pochopen bolesti druhch se tedy rod před analytickmi kazy, z každodenn interakce a vztahovn se k  druhm. K tomu nepotřebujeme jazyk. Těmito druhmi tedy mohou bt i zvřata. Pohledem na ně je rozpoznvme jako neoddělitelnou mysl a tělo, jež vnmaj, tudž mohou i trpět.

V souvislosti s touto schopnost mluv R. Malamud o tzv. biotick komunitě, kter jsme  jak  my,  tak  zvřata,  součst.  V rmci  tto  komunity  sdlme  určit  primrn somatick nastaven, fyzick spojen, tzv. symfzu (corporal symphysis), (Malamud, 2011, 150), citlivost, kter ns uschopňuje prožvat, sdlet živ mezidruhov spojen během bezprostřednho tělesnho setkn. Tato schopnost je i zkladem pochopen utrpen  druhch  nikolilidskch  bytost,  zvřat.  Přmo  se  vctit  do  utrpen  druhho prostřednictvm zrakov zkušenosti a interakce s druhmi je tedy bezpečnou možnost jak uvit, pochopit utrpen druhho. Tato zkušenost je intuitivn, neobjektivn, často antropomorfn možnost, tuto jej neobjektivnost je však možno korigovat pozmi zpřesněnmi kazy chovn objektivn biologie. (Aaltola, 2012) Antropomorfismus m pro pochopen zvřete svou nezastupitelnou roli a vizuln kultura, o kter budu mluvit v dach kapitolch, jej hojně využv.

Zvřata často manifestuj bolest zsoby, kter člověk špatně rozpozn. Symptomy bolesti jsou druhově specifick, pro každ zvře jedinečn. Skutečnost, že jsme si se zvřaty podobn, nm však pomh. Sdlme fyziologick a behaviorln faktory, kter nm k rozpoznvn utrpen slouž jako orientačn body (fyziologick rysy souvisejc s nervovou soustavou, kognitivn schopnosti, doprovzejc bolest a utrpen, podobn zkladn emocionln stavy, intencionalitu).2 (Aaltola, 2012, 68)

 

Kognitivn etologov se neshoduj na tom, kter zvřata maj schopnost vnmat bolest a utrpen, shoda však panuje v tom, že mezi ně patř všichni obratlovci, tj. zvřata, o kter se v přpadě tto prce jedn. Fyzick a mentln znmky utrpen jsou zjevn: hospodřsk zvřata jsou zraněn, deformovan ochromenm, atrofac svalů, zatženm org, osteroporzou kost a klou, nemocn infekcemi, kožnmi problmy. Laboratorn zvřata maj mechanicky i chemicky poškozen těla, poškozen mozek. Zvřata jsou fyzicky vyčerpan či letargick, manifestuj klinick znmky frustrace, deprese, apatie, jejich sociln chovn nese znmky abnormlnch forem. (Malamud,

2011, 71 77)

 

 

 

Malamud mluv o primrn tělesn citlivosti na utrpen druhho. Aaltola naproti tomu mluv o empatick mezidruhov intersubjektivitě.“ (Aaltola, 20012, 179). Proto, aby mohlo dojt hem setkn s trpcm druhm k pochopen utrpen, mus bt člověk tzv. intersubjektivně otevřen, tj. mt předem ednačtenou (pre–relective) (Aaltola, 2012,

182) zmněnou zkušenost druhho jako tělesn, jemu podobn bytosti,   individuality s mysl, prožvnm, vlastnm pohledem na realitu, mysly a socilnmi schopnostmi na

 

 estože struktury, na kterch je prožvn lid i zvřat postaven, mohou bt rozdln, obsahy, kter jsou  na těchto strukturch založen, mohou bt podobn Senzorick fyziologie že bt rozdln, ale zkušenosti z n vyplvajc mohou bt srovnateln. Pocity strachu či utrpen jsou analogick u všech druhů (Aaltola, 2012, 68).

 

ns sobit. Dky tomuto předjazykovmu prvotnmu vědom se vztahujeme k sonavzjem, jsme schopni souznt“ s druhmi při vizulnm kontaktu a při pohledu na fyzickou manifestaci jejich utrpen jsme schopni pochopit jejich zkušenost, přemostit propast mezi nmi a dt možnost vzniknout intersubjektivn etice, probudit  soucit 3  a empatii4.

Intersubjektivita je schopnost, vědomm otevřenm, ochotou bt takto nastaven, souznt. Pojato filosofickoetickmi termny M. Bubera (Buber, 2005), je intersubjektivita tm, k čemu dochz, kd člověk překroč svůj vztah ke druhm v podobě J-Ono, kde Ono je objekt, cosi v třet osobě singulru, nepodstatn předmětn Ono, co zakoušm, poznvm, co mohu užt pro sv čely. J je k tomuto Ono v nadřazen pozici, ovld jej. Když člověk tento životn postoj překroč a vstoup do vztahu J Ty, kde Ty je partner v druh oso, kter na mě hled a jeho tvř mě zavazuje, kde Ty nen možn přehlže  ovldat,   kd Ty  je   prožvajc   bytost jež   mě   oslovuje zavazuje k zodpovědnosti a j odpovdm. Jen tehdy, kd se zvře změn pro ns v buberovsk Ty,    živ,  přtomn  protěek,  můžeme  v našem  setkn  a  vztahu  zahldnout  jeho utrpen.

Aaltola  dodv:  Intersubjektivita  je  mezistavem,  ve  kterm  dvě  nezvisl, oddělen individua J a Ty souzn a vytvřej My, prapůvodn vzjemnost, nov, propojen, nepopsateln zsob byt. (Aaltola, 2012, 181) Tak se tento nov vztah podob procesu tzv. stvn se zvřetem (Fitzgerald, Kalof, 2007, 37 51), teoretickmu  konceptu  Gillese  Deleuzeho  a  Felixe  Guattariho,  při  kterm  člověk vědomě vplouv do  zvřecho světa. (O tomto procesu vce v přštch kapitolch.) Slovy jinho filosofa, Francouze J. Derridy: fixn kategorie člověk“ a zvře se  v určitm

momentu šlenstvmohou při pohledu na zvře zrušit a člověk se může relji otevřt pochopen živočišnosti. (Derrida, 2004)

Bezprostředn vizuln setkn s fyzickou manifestac utrpen je tedy přmou linkou k tomu, aby člověk mohl uznat druh jako bytosti, jež maj schopnost prožvat a trt, tj. bytosti hodn morlnho ohledu.

 

3 Soucit je emocionln nkaza“, m vlastn utrpen skrze utrpen druhho (Aaltola, 2012, 156)

 Empatie  jschopnospochopit  zkušenosprožvn  druhhojehperspektivu,    ztotožnit  se  s jeho  vninm zažvnm bez toho, aby jej člověk současně zažval. (Aaltola, 2012, 164) Empatie je  zkladem intersubjektivn zkušenosti. Jej nedostatek vede k nedostatku morlnho vědom a vztahovn se k druhm jako k objektům.


 

Jestliže se shodneme na tom, že utrpen je morlně problematick stav, že jefenomnem  stojcm  proti  všemu,  co  vnmme  jako  normln  a  nutnou  součst univerza (Wilkinson, 2005, 67), potom by pohled na utrpen měl vst k morlnmu dilematu ohledně toho, jak se ke zvřatům chovme a ke změně přstupu k nim. Prk tomu nedochz? Existuje jistě mnoho jinch důvodů, mě zajm to, jakou roli hraje samotn povaha našeho vizulnho setkn s trpcm zvřetem.

Jak bylo řečeno, intersubjektivn naladěn je ochotou, připravenost bt otevřen vůči druhmu, nechat se jim ovlivnit, zahldnout jeho potřeby. Budu zkoumat, jak překžky v současnch majoritnch formch zobrazen a vystaven utrpen  existuj a jak tyto překžky, održejc kulturn obrann mechanismy, znesnadňuj či znemožnuj možnost tohoto mezidruhovho intersubjektivnho naladěn.

Nejprve však v krtkosti popšu, jak vypadaly jiny zobrazen a vystaven trpcch zvřat. Historick zobrazen jsou totiž zkladem pro dnešn dominantn formy zobrazovn a dodnes je v mnohm ovlivňuj.

J.Burt tvrd, že zsoby, jakmi vystavujeme a zobrazujeme zvřata, stanovuj hranice akceptovanho chovn vůči nim. (Fitzgerald, Kalof, 2007, 292) Uvidme, jak se toto pravidlo uplatňovalo v historii.


 

3. Historie vystavovn a zobrazovn trpcch zvřat

 

 

 

 

 Člověk se zvřaty obklopoval od počtkujin. Pohled na zvře byl vždy ždan, množstv a variačn šře zobrazen zvřat v jinch kultury a uměn byla vždy obrovsk. Stejně tak je tomu i v přpadech zobrazovn a vystavovn trpcch zvřat.

Zsoby, jak se trpc zvřata prezentovala, se v jinch měnily tak, jak se měnily kulturn a sociln podmnky, ve kterch zvřata spolu s lidmi žila. Zvřec podoby vždy održely myšlen a emoce sv doby, vztah člověka ke zvřeti a k sobě sammu a schopnost a ochotu se utrpenm zabvat.

Od počtku jin lid zvřata  využvali k pochopen vlastn identity, definovali sebe prvě  tm,  čm  se  odlišovali  od  zvřat.  Člověk  užval  zvře  k orientaci  ve  světě, k mapovn a přemšlen o svě (Kalof, Fitzgerald, 2007, 250). Zvře bylo vždy cosi od člověka odlišnho, bylo to druh, co jej přesahuje, neustle mu unik a vůči čemu je nutno se vymezit. Tato podoba esencilně odlišnho měla podobu původně totemickho, pozji deickho Zvřete. Tato uctvan a i člověkem využvan jinakost dala vzniknout prvnmu myšlenkovmu existencilnmu dualismu. Diverzitu zvřec zvře pak člověk začal užvat pro podporu vlastnch konceptů sociln diferenciace. Postoj vůči zvřatům se stal projekc vztahu k druhm lidem. Někter zvřata člověk užil pro zobrazen členů vlastn společnosti, s ktermi se ztotožnil, jin byla symbolem nepřtel. Kontrast mezi člověkem a zvřetem sloužil jako analogie pro vztah k těm, kter společnost chpala jako outsidery. Vznikl binrn opozice se tak využila pro antropocentrick znzorněn mocenskho vztahu inkluze a exkluze.

 

Již v počtku vldlo zpadnmu myšlen přesvědčen, že člověk je ve svě tm, kdo m prvo určovat podmnky života zvřat a rozhodovat o tom, jakm zsobem je chce vit. Tento antropocentrismus vychzel z křesťansk vry v absolutn nadvldu člověka nad světem rody5, kter vyšla z aristotelskho předkřesťanskho konceptu scala naturae, přesvědčen o existenci hierarchickho žebřčku bytost, od minerlů, přes rostliny, zvřata až   po ženu a nad n muže na vrcholu. Každ člnek tohoto řetězce byl esencilně odlišn od druhho, měl sloužit vždy tomu nad nm a jejich smšen  bylo  neospravedlniteln.  Tento  žebřček  se  odrazil  v mnoha  dualistickch zobrazench zvřat, kde je zvře ztvrněno ve vizuln dvojici s  člověkem v roli objektu vůči nadřazenmu subjektu svobodnho člověka. (Thompson, 2005, 19)

Již  od  počtku  zobrazovn  trpcch  zvřat  (nejstarš  nalezen  zobrazen  je z Mezopotamie kolem 3500 př.n.l.) je na obrazech zjevn antropocentrick přesvědčen o nadřazen identitě člověka a esencilnm rozdlu mezi nm a inferiornm zvřetem. V loveckch a bojovch scnch Egypta, Krty, Mykn, Sparty zvřata trp a umraj rukou silnho člověka, vtěze. Obrazy jsou symbolem vtězstv civilizace, kultury nad krvelačnm necivilizovanm nepřtelem, zrdnou divočinou. Tato dualita vystrašench a obětovanch zvřat, scny krvavch jatek, zvřata thnouc sv zraněn těla přes bitevn pole a stoicky klidnho  člověka na druh straně, slouž pro vyjdřen širšch mocensko

socilnch vztahů. Jasně oddělen dvojice vyrovnanho a mocnho lovce a zvřete ve smrteln  křeči  symbolizuj  neprůchodnou  hranici  mezi  oběma  identitami  a  morlně mně hodnotnou identitu zvřete. (Kalof, 2007, 13-24) Zvřata v roli nepřtele je nutn porazit, jeho utrpen je ždan. Samotn zvře, možnost, že by divk zahldl morln problematičnost utrpen, se touto jeho rol překrv.

I  řmsk  populrn  živ  obrazy   představen  veřejně  tranch  a  v arnch zabjench zvřat (a jejich uměleck zobrazen) ztvrňovaly tuto nadřazenost kultury nad nepřtelskou agresivn přrodou. Veřejně zabjen exotick zvřata měla ukzat nadvldu nad čmsi zvlštnm, vjimečnm a nebezpečnm. Řmsk panovnk tm nejen předvl sv bohatstv, ale tak symbolicky legitimizoval zabjen mně mocnch.

 

 

5 Podle Genesis nm zvřata po prvu nlež. (Genesis 1:26) Genesis k tomuto tmatu tak nabz dva přběhy stvořen, kter rozdlnmi způsoby zrazňuj ležitost a vjimečnost lidskch bytost. V prvnm Bůh vytvř kosmos dle jasnho schmatu: nejdřve neživou přrodu, zemi, vody, nebe, nsledně rostliny, ryby, zvřata a ko prem lidskch bytost, vytvořench po vzoru Boha. Lid dostvaj do vnku vldu nad celou zvřec řš. V druhm přhu vytvř Bůh z půdy lidskou bytost, potom rostliny, zahradou nech proudit řeky. Člověka vsad do zahrady, aby ji ošetřoval. Protože nen dobr, aby byl sm, d mu Bůh zvře, aby je pojmenoval a chpal jako svho druha. Když člověk nenajde vhodnho partnera mezi zvřaty, Bůh stvoř z člověka ženu. Clověk m tak prvo zvře pojmenovvat, tedy definovat a vyobrazovat dle svho. (Thompson, 2005, 19)


 

Vylen zvřete do role nepřtele v socilnm konfliktu doby  legitimizovalo krutost vůči mu.  I  architektura  prostoru  arnzajišťovala  jak  fyzick,  tak  emočn  odstup  od zvřete, znemožňujc poctit naplno soucit.  (Kalof, 2007, 27 - 34) Stejn se dělo při veřejnch produkcch experimentů na zvřatech. Brutalita, obecn přijmn nsil byla součst řmskho systmu, ktermi se zajišťoval politick a morln řd.

Chladn,  opresivn  režim  pohledu byl  součst  i  vystavovn  uvězněnch, tranch zvřat. Tyto populrn vlohy, spojen s demonstrac moci, održely přesvědčen, že člověk je tu ten, kter m prvo se dvat na zvře a ono tu m bt pro jeho pohled přtomno. (Thompson, 2005, 14)

Středověk (500 1400) vzal aristotelovskou a židovsko křesťanskou myšlenkovo tradici    nepřekročiteln   propasti   mez člověke  zvřetem v hierarchickm  řdu  světa  za  svou.  Instrumentln  přstup  ke  zvřeti    jako  mně dokonal bytosti určen ke službě a konzumaci se udržel v živ tradici po celou jeho ru. Antropocentrismus se odrazil v novch znzorněnch, kde trpc zvřata převzala roli v socilnch představench, zrcadlcch hlavn obavu věku - mor. Na atmosfru permanentnho strachu a zkosti společnost reagovala potřebou zbavit se svch vin a ujistit se o jisto vlastn identity. Pro rituln očistu si za obětnho bernka vybrala prvě zvřata.  Zvřata byla odsuzovna hem veřejnch soudů za to, že porušila přirozen hierarchick řd světa a mučena při ritulnch obřadech, aby se tak udržel politick řd a  ukzala  obrana  vůči  socilnm  skupinm,    jež  v myšlen  společnosti  znamenaly hrozbu (heretici, zrdci, smilnci, ženy, žid). (Kalof, 2007, 30 - 49)

Viktimizace  zvřat  pokračovala  při ritulnch  procesch.  Masky  zvřat,  spojen člověka s živm zvřetem (např. jzda na oslu). (Kalof, 2007, 63) měly za cl zesměšnit protivnka. Spojen odlišnch identit člověka a zvřete (tzv. theriantropick vizuln symbolick forma, tj. forma vizulně spojujc člověka a zvře) (Baker, 2001, 108 115), dvalo pocit jinakosti, kter vldnouc aristotelsk přesvědčen o přirozenm řdu esencilně rozdlnch identit a nepropustnosti jejich hranic, chpalo jako deviaci. Takovto masky sloužily k zesměšněn, k dmonizaci socilnch skupin. Zvře z nich vychzelo jako symbol čehosi, co znepokojuje, ohrožuje a znečištuje člověka, strhv jej do podřadnho postaven, l z j jakousi polovatou, polozvřec, necelistvou bytost. Smch i odpor vůči nim održely nevraživost vůči překročen socilnch i biologickch kategori, podvědomou snahu udržet společensk řd a odpor proti tzv.vmezeřen identitě(Baker, 2001, 144) zvřete, identitě čehosi mezi člověkem a zvřetem, co udržuje člověka v napět a podcuje odpor6. Znen takovho monstra bylo nutn a to, že zvře samotn trp, irelevantn. Zvře, kter bylo součst společenskho řdu, jež symbolicky narušilo, bylo třeba zničit.

Toto smšen identit s sebou neslo i konotace tzv. polovatosti naproti celistvosti každ identity, jež se z řdnevyluje. Tato  klasifikace, kterou přijala  středověk kultura,  měla sv kořeny tak ve Starm zkoně.  Kniha Leviticus popisuje, jak soud antropoložka Mary Douglas, jak je celistvost spojena s představou  svtosti. Svtost je jen tam, kde se jedinci udržuj ve tř, do kter patř. Idea svtosti  dostv v, fyzick vraz celistvosti těla jako dokonal ndoby.  Naopak směšovn identit tuto celistvost, jistotu identity a morln počestnost nositele ohrožuje. (Douglas, 1969, 51-53) Zvře, kter ohrožuje tyto klasifikace, je popsno jako nečist. Obrazov forma tohoto znečistujcho nese prvě tuto znepokojujc vmezeřenou theriantropickou podobu.

V době renesance (1400 1600) vyostřily vztah ke zvřatům pokračujc morov epidemie. Zaujet umrajcmi těly, esteticky veden ilustrace umrajcch zvřat jako potravin v přepychovch scnch z kuchyn, ukazovaly prohlubujc se objektivizaci a komodifikaci zvřete. Obrazy ulovench zvřat byly symboly aristokratick moci, štvanice měly  podobu  zbavnch  divadelnch  představen  a  i  přes  občasn  soucitn  hlasy zůstaly populrn formou zbavy symbolizujc převahu člověka nad zvřetem. (Kalof, 2007, 72 93)

 

zkost v době krize a zhroucen tradnho společenstv v ranm novověku 16. a 17. stolet  nahrvaly  radosti  z utrpen  zvřete  při  krvavch  podvanch  mučen  zvřat. Společnost si jimi testovala hranice nosnosti socilnho chovn.

V době  osvcenstv  (1600–1800),  kdy  se  zvřata  stala  oblbenm  předmětem etickch debat a M. de Montaigne navrhoval, že zvře je předevšm individuln bytost

hodn  morlnho  ohledu  (Animal  Studies  Group,  2006,  103   109),  přel  Ren Descartes s teori, jež ovlivnila pohled na zvře daleko do budoucnosti. Zvřata jsou dle

 

 

6

Vznikl hybrid, monstrum vyvolvalo strach i fascinaci po celou historii zpadnho myšlen. Genesis i vahch o

 

podstatě lidstv a jeho hranicch varuje před směšovnm identit, jež produkuj jen „nepřirozen vtvory ďbla“.  Rozhodnut Boha

seslat potopu na lidstvo bylo zapřčiněno kopulovnm žen prvě s takovmi nadpřirozenmi hybridy, obry. (Thompson, 2005, 18)


 

j neracionln stroje, jejichž mysl a tedy i schopnost trt jsou edmětem vžnch pochyb. Takto nově pojat fragmentovan zvřata těla bez duše, automaty, objektivizovan novou experimentln vědou, se stala vhodnmi nstroji pro vzkum a manipulaci aktivnho racionlnho člověka. (Aaltola, 2012, 74) To se lo i při čm dl oblbeněch    veřejnch    pitvch.    Descartovsk    oddělen    člověka    od    zvřete v hierarchickm klasifikačnm  schmatpřrody završilo  historii  zvřete  jako  čeho absolutně odlišnho od lidskosti. Projevy utrpen na obrazech i při představench jen zraznily pro racionln oko vědce a senzachtiv oko divka jejich jinakost, neschopnost se ovldnout a zvyšovaly tak pocit vlastn nadřazenosti člověka.

V době modernity (18002000) se však tak uskutečnila zsadn změna postoje člověka k přrodě, kter zahrnovala i nov přstup ke zvřecmu utrpen. Přroda, zdroj předchozch zkost a obav, se na konci 18. stolet stala objektem nov citlivosti“ (Thomas, 1991) modernho člověka.  Osvcenšt filosofov,  předevšm v Anglii,  znovu prosazovali vznam emoc, soucitu vůči druhm bytostem a přiznvali zvřatům i kognitivn schopnosti a emoce, tedy i schopnost trpět. (Thomas, 1991)

Darwin svou novou teori mezidruhov kontinuity, přbuzenstv člověka a zvřete se společnm předkem, zpochybnil striktn nepřekročiteln hranice, odlišujc člověka od zvřete a přiblžil člověka blže ke zvřeti. Člověk byl najednou jednm z mnoha zvřat, ne bohem na Zemi. (Thompson, 2005, 20). Zmněn vmezeřen identity, ze kterch šel strach po celou historii, se tak staly realitou a člověk se s tm měl vyrovnat.

Nov neutilitrn  vztah  ke  zvřatům  nechal  vzniknout  obrazům antropomorfizovanm trpcch zvřat. V nich se poprv zvře symbolicky přiblžilo identitě člověka a  zskalo pozitivn symbolick vznam. Zjem o zvřata se stal součst novch socilnch  hnut  (lnickch,  feministickch)  marginalizovanch  skupin.  Ty  užvaly obrazy tranch zvřat pro zobrazen vlastnho utrpen. (Kalof, 2007, 128 145). Zvře tak zskalo tzv. theriomorfn charakter. (Baker, 2001, 108 111), bylo symbolickm znzorněnm člověka ve formě zvřete, znzorněnm marginalizovan skupiny, jež se se zvřetem ztotožnila. Samotn zvře však zůstalo jen vizulnm zstupcem člověka, ono samo jako konkrtn žijc a trpc individuum, zůstvalo nepovšimnuto.

Nov odmtav přstup ke krutosti vůči zvřatům měl jeden zsadn dopad. Nevedl ke  konci  krutch  praktik  na  zvřatech,  ale  k jejich  odstraněn  z dosahu  pohledu veřejnosti. V 17. stolet všudypřtomn tran zvřata na ulicch, dobych trzch a jatkch, se během přštch stolet uklidila mimo pohled veřejnosti do izolovanch prostor jatek, průmyslovch zn a vědeckch laboratoř. (Animal Studies Group, 2006, 3) Nov,

sentimentalizovan (Franklin, 1999, 34) přstup ke zvřatům tak ovlivnil vizuln přstup k trpcm zvřatům a změnil režim vizulnho ztvrněn a prezentaci utrpen ve veřejnm prostoru. Veřejn prostor se stal reprezentac modern sensibility a neviditelnosti nsil.

Prvnm předznamennm tohoto trendu byly v 18. stolet obrazy pečlivě nazdobench tělesnch parti mrtvch zvřat, zbavench krve a kazu smrti. (Kalof,

2007, 137). Od přelomu 19. a 20. stolet dokldaj rozličn zobrazen to, jak se měnily hranice prvě toho, co se ještě v souvislosti s krutost akceptuje ve veřejnm prostoru a co již modern citliv veřejnost odmt vit. 7

Tak, jak se měnila pod nporem sociln kontroly viditelnost utrpen, tak se měnila i  sla  zobrazen  a  dopad  na  morlku.  Od  dob,  kdy  se  krutost  ztratila  z dohledu veřejnosti, zskalo zobrazovn krutosti eticky vbušn nboj. Až od t doby se teze o tom, že zobrazovn utrpen reflektuje meze jeho přijmn, začala problematizovat. Dřvějš jednoduch paralela mezi tm, co je vit a tm, co je společensky akceptovan, bylo narušeno. Utrpen, kter bylo dřve ukzno, přijmno, ale překrvno vizuln hrou s rozličnmi socilnmi vznamy (trpc zvřata v rolch divok přrody, socilnho outsidera aj.), interpretovno v jinm myšlenkovm poli než bylo to etick, se stv netolerovatelnm. Modern společnost akcepuje utrpen, ale nen ochotn se na něj dvat. Tento přstup trv dodnes.

Všeobecn touha využvat zvřata pro vlastn potřeby se dnes ms s odporem k pohledu na nsil. Společnost přijm nš společn vod se zvřaty i jejich schopnost

trt, avšak současně jsme přesvědčeni o sv nadřazenosti. Toto obojak přesvědčen, citlivost i krutost vůči zvřatům, vědom si etick problematičnosti se održ v podobch

mnoha současnch zobrazen.

 

 

 

 

7

Tmatem jednoho z prvnch filmů A bulfight in Seville  z r. 1896 je brutln rituln zabjen zvřat. Nsiln smrt zvřete je i

 

v krtkm filmu Electrocuting an Elephant Thomase Edisona z r. 1903, ve kterm je slon Tops z lunaparku v Cone island zabit novm vodcm systmem Edisona. Později již byly rozličnmi kodexy tyto scny zakzny, avšak balancovn mezi citlivost a touhou po zbavě ovld scny ve filmech dodnes. (Fitzgerald, Kalof, 2007,292   302)


 

4. Formy současnho vystavovn a zobrazovn utrpen zvřat

 

 

  

4.1 Politika zvřecho zobrazovn zznamy utrpen jako součst přesvědčovacch taktik politiky ochrany zvřat

 

 

 

V modern době podlh zobrazovn utrpen sociln a etick kontrole.  Vizuln řd se dnes spojil s řdem morlnm. Jejich sla se stv faktorem, kter kontroluje zachzen se zvřaty ve všech odvětvch, kde jsou zvřata k zahldnut na veřejnosti.8  Takzvanvhodnpohled na zvře (Fitzgerald, Kalof, 2007, 292), se stal zsadnm faktorem formujcm podobu zvřete a dodnes vyjednv pravidla pro to, co m a co už nem bt ve veřejnm prostřed viděno a formuje vztah modernho člověka ke zvřeti. I dky mu pokračuje obojak přstup k utrpen pro modern citlivou společnost je krutost vůči zvřatům  morlně  problematick,  na  druhou  stranu  ji  však  přijm,  neboť  se  s n vizulně nekonfrontuje.

Modern citlivost dala dřve eticky neutrlnm snmkům utrpen morln konotace. Vizuln obraz nese morln vznam pro všechny členy komunikačnho procesu, viděn utrpen je vodem ke znepokojen, emočnmu zmatku a stimulem k etick reflexi. (Wilkinson, 2005). Dnes jsou tyto obrazy arnou emočně nabitho boje za povahu znzorněn  a  konfrontuj  každho s  otzkou,  jak  je  ještě  přijateln  chovn  vůči zvřatům.

 

 

8  (Např. již  britsk zkon z roku 1876 pokldajc zklad pravidlům vivisekce na lkařskch fakultch ve Velk Britnii zakzal jak

veřejn lekce zahrnujc vivisekce, tak i zobrazen vivisekc v učebnicch. (Fitzgerald, Kalof, 2007,292 – 302)


 

V poměru  k obrovsk  šři  rozličnch  zobrazen,  na  kterch  se  zvřata  dnes objevuj, se obrazy trpcch zvřat ve veřejnm prostoru tměř nevyskytuj. Přesto, že člověk denně usmrcuje nesmrn množstv zvřat,  zobrazen jejich zabjen přetrvv tměř vhradně mimo prostor dominantn veřejn a mediln vizuln sfry.

 

 

Jednou z forem, ve kter se utrpen objevuje, jsou filmov a fotografick zznamy, pořzen a zveřejněn aktivisty hnut, usilujc o změnu životnch podmnek zvlště hospodřskch  a  laboratornch  zvřat.  Od  nrůstu  zjmu  o  životn podmnky zvřat v sedmdestch  letech  20.  stolet  je  kamera,  nahrvajc  utrpen  (na  farmch,  ve velkochovech  laboratořch kožešinovch   farmch př lovu v cirkuse zoo, chovatelskch stanicch) nejoblbeně pomůckou aktivistů. Zveřejňovn toho, co je

neviditeln, užvaj jako klčov prostředek přesvědčovn ve sv ochranřsk politice. Jejich podoba se zaměřuje na to, aby nesla siln etick nboj s jednoduchou vizuln strukturu založenou na idejch dobra a zla.“ (Jasper, Paulsen, 1995, 505) Snaž se bt jednoduchm apelem na to, aby člověk zvře začlenil do svho morlnho světa a převzal za jejich utrpen zodpovědnost.

 

 

 

4.1.1 Zbrany empatick intersubjektivity

 

 

Na jedn straně jsou aktivistick zznamy efektivn svou snahou zviditelnit tabuizovan utrpen, na druh straně však existuj faktory, kter brn ochotě div se jimi nechat ovlivnit, ocho se vůči zvřatům intersubjektivně otevřt.

 

 

Zkladnm  problmem,  se kterm  se  obraz  utrpen  utkv,  je  vha  zvřec  bolesti v zpadn společnosti. Zpadn společnost nepřiznv  bolesti  zvřete  stejnou  vhu, jakou m bolest člověka. Lidsk bolest je řdově odlišn od bolesti zvřat, ta zvřec je nesrovnateln s lidskou bolest. Ve sv prci The Body in Pain tvrd Elaine Scarry, že civilizace je postavena na přehlžen zvřat a jejich bolesti. Odmt se j zabvat. “Možnost zaměnit lidskou oť za zvřec je charasteristick jen pro svit civilizace. Člověk plně civilizovan chpe sv tělo v tomto ohledu jako určit privilegovan prostor, kter je naproti zvřecmu tělu nedotknuteln. (Scarry, 1987, 32, 216) .


 

Druhm znesnadňujcm faktorem při pohledu na utrpen zvřete je skutečnost, že zpadn  člověk  vnm  trpcho  jako  inferiorn  objekt.  (The  Animal  Studies  Group, 2006,102)

 

Oť nsil je v očch modernho člověka podřadn bytost. Člověk, stavc se tradv binrn opozici vůči zvřeti do pozice duše a kultury vůči tělu a přrodě, může ctit vlastn nadřazenost při pohledu na tělo, k tomu ještě trpc. Čm vce je na zvřeti na obraze rozpoznateln ztrta  sebekontroly navlastnm  tělem, tm  vce  ztrc zvře v očch  modernho člověka svou přirozenou důstojnost“ a tm vě odstup vůči němu může člověk ctit.

Problmem je i samotn ambivalentn povaha utrpen. Na jedn straně je schopnost schopnost vnmat, ijmat negativn stimuly ze svho okol a reagovat na. Uznn, že  je  zvře  schopno  trt,  mu  v  historii  pomohlo  zvřec  politiky?  k jeho  ochraně. (Malamud, 2011,140 161) Na druh straně je ten, kdo trp, o